Plastická chirurgie

Nos, oči a rty – to je trojice útvarů, která nás nejvíce zaujmou na cizím obličeji. Je pěkné, když jsou nos, oči a rty ve vzájemném estetickém poměru, aby spolu tvořily harmonickou rovnováhu. Často je to právě nos, který trošku ruší celkový dojem z obličeje – většinou však stačí poměrně malá změna, aby se vzhled přiblížil k vámi požadovanému ideálu. Vzhled nosu je určen jeho anatomickým podkladem, na jeho tvaru se nejvíce podílí chrupavky a vazivové ploténky. Křídla nosní jsou tvořena párovými chrupavkami, které nemusí zcela dokonale srůst, což má za následek rýhu uprostřed hřbetu nosu. Další kosmetické vady mohou být způsobeny nadměrným růstem nosních křídel. Individuální je i nasazení nosu a tvar collumely, což je ten malý kousek kůže nosu nad rtem. Většina těchto individuálních rozdílů může být pomocí rhinoplastiky odstraněna. Plastická chirurgie má s rhinoplastikou velké zkušenosti.

Úprava nosu se provádí nejen z kosmetických důvodů, ale také z důvodů zdravotních, např. při vybočení nosní přepážky, vrozeným kosmetickým vadám nebo rekonstrukce nosu po úrazech.

Před zákrokem proběhne konzultace s plastickým chirurgem, kterému sdělíte své představy – ať už formou nákresu, fotografie nebo třeba počítačového modelu. Samotná operace nosu se provádí v celkové nebo lokální anestézii, řezy jsou vedeny uvnitř nosu, aby by po zákroku byly vidět minimální jizvičky (v nejlepším případě nezůstanou žádné jizvičky).

Po operaci lze již druhý den opustit kliniku plastické chirurgie a je potřeba dodržovat některá ochranná opatření – vyhýbat cca dva týdny sportovním aktivitám (včetně milování), nenosit na nose brýle, vyhýbat se pobytu na prudkém slunci alespoň 8 týdnů.

Plastická Operace nosu může přinést podobně jako operace prsou viditelnou změnu vzhledu, a tak zvýšit vaše sebevědomí a krásu. Informujte se více v klinikách plastické chirurgie.

před/po

Akné patří k nerozšířenějším kožním chorobám – s nějakou jeho formou se setkal snad každý. Nejčastěji se projevuje na obličeji, na krku ale i na kůži rukou a zad jako zarudlé nebo zanícené pupínky, které mohou svědit. Akné kazí především celkový estetický dojem z byť jinak krásné pleti. Plastická chirurgie se léčbou akné zabývá již dlouho.

Pro začátek je dobré si uvědomit, že akné nemá jediného původce a podle toho se liší i jeho léčba. Akné může mít podklad genetický, může být způsobeno stravou s příliš mnoho jednoduchými sacharidy nebo tuky, může být vyvoláno stresem, hormonální disbalancí (antikoncepce, měsíční cyklus), svou roli hraje i čistota prostředí.

Jedná se vlastně zánět mazových žlázek, které za normálních okolností činí kůži vláčnější. Ty v důsledku akné přehnaně zvýší svoji činnost – s tím souvisí zánět a následné ucpání žlázky.

Léčba akné v současnosti probíhá mnoha způsoby s různou intenzitou a různými výsledky. Je dobré si uvědomit, že léčba akné většinou není jednorázová záležitost, že je potřeba pravidelně o pleť pečovat.

Změna stravovacích návyků a životního stylu dokáže v mírnějších projevech akné hodně pomoci, je dobré vyvarovat se jednoduchých sacharidů, tučné stravy, začít aktivně bojovat se stresem např. sportem.

Antibiotika (tetracyklin, doxycyklin nebo minocyklin) mohou být velmi účinná, protože likvidují mikroba způsobujícího zánět mazových žlázek. Často se antibiotika podávají formou mastí a krémů. Na druhou stranu, antibiotika na některé typy akné nezabírají.

Laserové ošetření má v případě léčby akné plastickým chirurgem mnohočetné využití. Jednak lze pomocí laseru snížit činnost mazových žlázek a tak omezit vznik pupínků, dále je možné vyrovnávat jizvičky a dolíky po chronickém akné. Po ošetření laserovým paprskem se doporučuje aplikace ochranného krému s vysokým UV faktorem.

Dalším z mnoha možných způsobů ošetření akné je i chemický peeling, který vyrovná drobné jizvičky v obličeji.

Jak vidíte, léčba akné vyžaduje odborné posouzení, aby mohl být vybrán správný a efektivní postup plastické chirurgie. Naštěstí se můžete obrátit na lékaře, kteří vám poradí, jaký způsob léčby zvolit.

před/po

Postupné ztrácení elasticity kůže patří k běžným projevům stárnutí u žen i mužů. Současná moderní plastická chirurgie však dokáže s kůží opravdové divy. Dnes se zaměříme na úpravu kůže v obličeji a na krku neboli face-lift, klinicky nazývanou rhytidektomie.

Podkladem obličeje jsou mimické svaly, díky kterým můžeme vyjadřovat emoce, smát se, apod. Činností těchto malých svalů dochází k neustálému posouvání, krabacení a napínání kůže, která se nachází nad nimi. Takto vznikají vrásky, povislá kůže a někdy i nevhodně umístěné tukové polštářky.

Face-lift spočívá doslova ve „vypnutí kůže“. Zákrok plastické chirurgie se provádí většinou v lokální anestézii. Nejdříve se provede řez z oblasti spánkové krajiny před ušním boltcem, směrem dozadu zpět do vlasů. Vlasy v tomto případě nejsou nijak poškozeny, jsou svázány do cůpků a řez je veden mezi nimi. Poté se jemně oddělí kůže krku a obličeje od podkladu a popotáhne se směrem k boltci. Přebytečný materiál je šetrně odstraněn a okraje bývají spojeny většinou samovstřebatelnými stehy. Podobně se provádí rhytidektomie např. na kůži čela – řez je opět skrytý pod vlasy.

Výsledkem zákroku face-lift je hladká kůže v obličeji a na krku a nepatrná jizva, skrytá z velké části ve vlasech.

Po plastické operaci se doporučuje nosit zhruba dva dny obvaz hlavy, aby se zabránilo otokům, někdy se používá i dren. Neškodí také přikládat studené obklady, aby se uspíšilo hojení jizvy. Po třech dnech již lze umývat vlasy jemným šamponem. Zhruba 7.-10. den jsou odstraňovány stehy, je – li to zapotřebí.

Face-lift je účinná metoda, jak zabránit povislému výrazu tváře. Máte možnost dát najevo svůj elán i výrazem svého obličeje. Další otázky týkající se face-lift vám ochotně zodpoví na klinikách plastické chirurgie, najděte si tu svoji v našem katalogu.

Tvar prsu je určen rozložením tukové tkáně, elasticitou kůže a některými jinými faktory. Rozložení tukové tkáně před a za mléčnou žlázou závisí především na stupni stravy, hormonálním působení a genetických předpokladech. Elasticita kůže na prsu klesá s věkem, po těhotenství, kojení, po redukčních dietách, apod. Poměrně běžné jsou drobné asymetrie ve velikosti obou prsů, nestejná výška bradavek.

Augmentace prsou dokáže upravit tvar poprsí podle vašich estetických představ – krásný dekolt pozvedá vaše sebevědomí a zvyšuje vaši atraktivitu.

Nejrozšířenějším způsobem zvětšení prsou je operativní vložení implantátu.
Tento zákrok se provádí v lokální nebo celkové anestézii. Po provedení velmi krátkého a šetrného řezu pod prsem, v oblasti prsního dvorce nebo v podpažní jamce se vloží do vzniklé kapsy pod mléčnou žlázu (subgladulární) nebo pod prsní sval (submuskulární) implantát.

Implantáty se liší podle tvaru na kulaté, oválné a kapkovité. Náplň implantátu může být povahy pevné (u kapkovitých anatomických implantátů) nebo tekuté. Povrch implantátu bývá kvůli větší přilnavosti k okolní tkáni pokryt texturou – jemným vroubkováním.

Jelikož se jedná o invazivní (operativní) zákrok, je vhodné konzultovat průběh augmentace prsou konzultovat na klinice s chirurgem, provádí se předoperační vyšetření, někdy včetně mammografie. Zvětšení prsou je proveditelne u dospělých žen (minimální věk 18-20 let), doporučuje se především u zralých žen, které neplánují další těhotenství (ale operaci samozřejmě operaci provést lze).

Prakticky každá žena vám potvrdí, že poprsí patří k nejsledovanějším oblastem ženského těla. Vraťme se k antickým ideálům a obdivujme krásu lidského těla, snažme se tuto krásu zdokonalovat. Díky zvětšení prsou lze dosáhnout překvapivě pozitivních výsledků, v rámci relativně nenákladné a bezpečné operace.

Další otázky týkající se augmentace prsou vám ochotně zodpoví na chirurgických klinikách, najděte si tu svoji v našem katalogu.

před / po

Zdravé zuby a zářivý úsměv patří odjakživa k ukazatelům celkového zdraví a vitality. Proto lidé již od pradávna věnují péči o svůj chrup velkou pozornost, ovšem až díky současným kosmetickým metodám lze dosáhnout opravdu znatelných výsledků v oblasti bělení zubů.

Zbarvení zubů způsobeno různými vlivy - např. kávou nebo červeným vínem. Tyto skvrny lze poměrně úspěšně odstraňovat pomocí běžné zubní hygieny (kartáček a pasta). Hůře se odstraňují skvrny např. po tetracyklinu nebo u dlouhodobých kuřáků, ale díky odbornějším metodám (čistící gely, proužky) lze i na nich ledacos zlepšit.

Bělení zubů lze provádět s různou intenzitou a různými účinky, proto vám nabízíme přehled nejpoužívanějších metod:

Zubní pasty s bělícím účinkem – poměrně levný způsob, jak dopřát svým zubům intenzivnější péči než se jim dostává s běžnými pastami. Přidávají se do nich mírná peroxidová bělidla, která zasáhnou pod povrch skloviny a částečně odstraní některé pigmenty. Některé pasty obsahují také mikrogranule, které umocňují abrazivní (doslova „obrušovací“) čištění skloviny. Mnozí zubní lékaři proto od častého používání past s mikrogranulemi varují, doporučují jejich použití nejlépe po konzultaci v zubní ordinaci, právě kvůli zvýšenému obrušování skloviny.

Bělící proužky s gelem – intenzivnější péče pro Vaše zuby. Zakoupit je lze v lékárnách a drogériích, použití je snadné a proveditelné i doma. Jedná se o proužky s gelem, obsahujícím peroxid karbamidu, který je ovšem ve vyšší koncentraci než v pastě. Na podobném principu fungují i bělící sady s tvarovatelnými „rovnátky“ pro opakované použití.

Bělení zubů v prostředí stomatologické kliniky je sice finančně náročnější, nicméně výsledek častokrát až překvapivě potěší. V ordinaci se pod dohledem odborníka aplikuje vysoce koncentrovaný bělící roztok, který za relativně krátkou dobu rozzáří váš úsměv podle vašich představ. Profesionální bělení Vás ušetří zdlouhavého domácí čištění a výsledek je prakticky vždy zaručen.

Bělení zubů není jednorázová záležitost, ale vynaložené úsilí se v tomto případě rozhodně vyplatí. Zdravě vypadající chrup vám dodá sebedůvěru při úsměvu a tak i váhu celému vašemu projevu.

Další otázky týkající se bělení zubů vám ochotně zodpoví na chirurgických klinikách, najděte si tu svoji v našem katalogu.

Chemický peeling patří k oblíbeným neinvazivním (neoperativním) zákrokům. Jedná se o omlazení a regeneraci pokožky působením speciálních kosmetických přípravků. Podle žádané intenzity omlazení pokožky se tento zákrok provádí v několika stupních.

Pro mírný chemický peeling se úspěšně používají slabé organické kyseliny jako je kyselina glykolová nebo kyselina mléčná, které se běžně vyskytují např. v rajčatech, cukrové třtině nebo jogurtu. Tato procedura především odloučí povrchové vrstvy odumřelé kůže a celkově projasní pleť.
Jinou alternativou je použití slabého Jessnerova roztoku (resorcin, kyselina salicylová a kyselina mléčná). Takto lze odstranit jemné vrásky, zmírnit akné, ošetřit vysušená místa pokožky, částečně odstranit nerovnoměrnou pigmentaci způsobenou např. nadměrným opalováním.
Jedná se o poměrné šetrnou metodu a proto se někdy doporučuje více aplikací, aby se dostavil kýžený výsledek.

Středně intenzivní chemický peeling spočívá v aplikaci kyseliny trichloroctové (TCA). Tato látka proniká hlouběji než předchozí kyseliny, takže je způsobit uspokojivý výsledek i u poměrně rozsáhlých poškození kůže (záněty kůže po opalování, pigmentové skvrny, apod.). Nejedná se o zcela bezbolestný zákrok, odměnou ovšem bývá jednoznačné zlepšení struktury pokožky, vymizení i hlubších jizviček (např. po akné) a pigmentových skvrn.

Hloubkový chemický peeling představuje poměrně radikální zásah do pokožky, který odstraní vysokou vrstvu pokožky. Výsledkem je prakticky hladká pokožka bez vrásek a bez jizviček. Dříve se s oblibou využíval roztok fenolu, ovšem vzhledem k jeho možné toxicitě se od něj ustupuje a používá se mnohem šetrnější Jessnerův roztok ve vyšších koncentracích. Po zákroku se doporučuje nevystavovat pokožku po dobu 14 dní přímému slunci.

Chemický peeling představuje poměrně bezpečnou a účinnou zkrášlovací metodu, která rozhodně stojí za vyzkoušení.

Další otázky týkající se chemického peelingu vám ochotně zodpoví na chirurgických klinikách, najděte si tu svoji v našem katalogu.

Abdominoplastika je kosmetický zákrok, při němž je operováno břicho. Je to plastická operace, při níž je odstraněna přebývající tučná tkáň a kůže ze střední a dolní části břicha. Abdominoplastikou je docíleno i zpevnění svalové hmoty v dané oblasti.

Abdominoplastiku si nejčastěji objednávají ženy, kterým zůstala přebytečná kůže po porodu a nebo po radikálním zhubnutí. Zákrok se však provádí čím dál častěji i u mužů. Naopak liposukce je doporučována pokud břicho není převislé a pacient chce pouze snížit zásoby tuku. Tyto dva zákroky se mohou v praxi i kombinovat.

Na rozdíl od liposukce je abdominoplastika složitější (operace trvá nejméně dvě hodiny), ovšem výsledky jsou často ohromující.

Po zákroku je několik měsíců zakázáno kouřit a rekonvalescence trvá čtyři až šest týdnů. Samozřejmostí je vyhnutí se namáhavým činnostem.

Abdominoplastika je prováděna u většiny klinik plastické chirurgie.

Liposukce je chirurgický zákrok, při kterém je z různých částí lidského těla odstraňován podkožní tuk. Oblasti, na které se dá liposukce použít, jsou břicho, stehna, hýždě, krk, paže, ale i jiná místa. Tuk je obvykle odstraňován kanylou a odsávačem.

Během cvičení a diety může být liposukce účinná, protože některá místa na těle pomaleji nebo vůbec neztrácejí objem. V takovém případě je liposukce doporučována. Liposukce ovšem není náhražkou za cvičení a dietu. Neměla by být brána jako prostředek ke snadnému snížení tělesné váhy. Liposukce je rizikový a bolestivý zákrok používaný na tvarování těla, nikoliv však jako prostředek ke zhubnutí.

Množství odebraného tuku záleží na metodě používané plastickým chirurgem a pacientovi. Průměrné množství odsátého tuku nebývá více jak 5 kg.

Jsou známy i zprávy, které hovoří, o odebrání 22 kg tuku při jediném zákroku. Ty jsou ale považovány za zveličené. Liposukce může zajistit i větší snížení váhy, než kolik bylo odebráno tuku. Zákrok bývá zpravidla při lokální anestezii. Bezpečnost techniky nezáleží pouze na množství odebraného tuku, ale i výběru anestetik a pacientově celkovém zdravotním stavu.

V našich končinách je liposukce naprosto běžným zákrokem, který provozuje téměř každá plastická chirurgie.

Historie plastické chirurgie sahá až do starověku. První prokazatelný záznam o užití plastické chirurgie je z 8. století před n.l. Tehdy doktoři ve starověké Indii používali kožní transplantace pro rekonstrukci míst na těle. Známý starověký indický lékař Sushruta Samhita popisuje tehdejší ne až tak primitivní rhinoplastiku (operace nosu) a otoplastiku (operace uší). Jeho metody byly v Indii používány až do konce 18. století.

I starověcí Římané byli schopni dělat jednoduší plastické zákroky, jako například operace uší (1. století před n.l.). V polovině 15. století Heinrich von Pfolspeundt popsal proces vytvoření nosu u pacienta, kterému po útoku psa chyběl. Pfolspeundt při plastické operaci použil kůži ze zadní strany paže. Bohužel díky složitosti a riskantnosti, především při zákrocích na obličeji a hlavě, se až do 20. století plastická chirurgie příliš neprovozovala.

Až nyní díky novým technologiím anestezie není chirurgie a především plastická chirurgie spojena s velkou bolestí. Díky používání sterilních technik a dezinfekčních prostředků bylo redukováno riziko infekce na minimum. Objevení antibiotik také výrazně přispělo k rozvoji chirurgie všeobecně.

Prvním americkým plastickým chirurgem byl Dr. John Peter Mettauer. V roce 1827 provedl první plastický zákrok, kdy napravil rozštěp patra použitím nástrojů, které sám vynalezl. Za otce moderní plastické chirurgie je však považován Novozélanďan Sir Harold Gillies, který se za první světové války staral o vojáky, kteří utrpěli poškození obličeje. Jeho zkušenosti se za druhé světové války rozšířily díky jeho bratranci a žákovi Archibaldovi McIndoeovi, který pomáhal vojákům z RAF, kteří utrpěli popáleniny. McIndoeovy experimenty vedly k založení organizace Guinea Pig Club (klub pacientů, kteří za druhé světové války podstoupili plastický zákrok).

Zakladatelem plastické chirurgie v Česku byl akademik František Burian. Ten sbíral své zkušenosti především za první světové války, když založil stanici plastické chirurgie v Temešváru. Tato stanice byla následně po válce převedena pod nemocnici na Hradčanech. Nakonec se pracovište usadilo v nemocnici na Královských Vinohradech, kde se stalo základem kliniky plastické chirurgie.

František Burian vychoval celou řadu výborných plastických chirurgů, kteří pokračovali v jeho stopách. Dnes je plastická chirurgie v České republice na světové úrovni a není náhodou, že podstatnou část pacientů tvoří i cizinci.

Zdroj: wikipedia, cuni.cz

Vážení přátelé, dovolte, abych vám představil nový portál o plastické chirurgii. Následující měsíc bude web ve zkušebním provozu a pak se zřejmě přestěhuje na vlastní doménu. Prozatím je tedy na adrese: plasticka-chirurgie.iob­chody.com.

Co zde najdete?

Srdcem stránek je katalog plastických chirurgů, kteří působí v České republice. Najdete zde i fotografie běžných plastických a kosmetických zákroků. Rád bych na tomto portálu pravidelně publikoval vlastní články z této oblasti. Po nutné dávce evoluce se zde možná v budoucnu setkáme s články samotných plastických chirurgů.

Doufám, že zde při každé vaší návštěvě naleznete to, co hledáte.