Operace nosu (Rhinoplastika)
Nos, oči a rty – to je trojice útvarů, která
nás nejvíce zaujmou na cizím obličeji. Je pěkné, když jsou nos, oči a
rty ve vzájemném estetickém poměru, aby spolu tvořily harmonickou
rovnováhu. Často je to právě nos, který trošku ruší celkový dojem
z obličeje – většinou však stačí poměrně malá změna, aby se
vzhled přiblížil k vámi požadovanému ideálu. Vzhled
nosu je určen jeho anatomickým podkladem, na jeho tvaru se nejvíce
podílí chrupavky a vazivové ploténky. Křídla nosní jsou tvořena
párovými chrupavkami, které nemusí zcela dokonale srůst, což má za
následek rýhu uprostřed hřbetu nosu. Další kosmetické vady mohou být
způsobeny nadměrným růstem nosních křídel. Individuální je
i nasazení nosu a tvar collumely, což je ten malý kousek kůže
nosu nad rtem. Většina těchto individuálních rozdílů může být pomocí
rhinoplastiky odstraněna. Plastická
chirurgie má s rhinoplastikou velké zkušenosti.
Před zákrokem proběhne konzultace s plastickým chirurgem, kterému sdělíte své představy – ať už formou nákresu, fotografie nebo třeba počítačového modelu. Samotná operace nosu se provádí v celkové nebo lokální anestézii, řezy jsou vedeny uvnitř nosu, aby by po zákroku byly vidět minimální jizvičky (v nejlepším případě nezůstanou žádné jizvičky).
Plastická Operace nosu může přinést podobně jako operace prsou viditelnou změnu vzhledu, a tak zvýšit vaše sebevědomí a krásu. Informujte se více v klinikách plastické chirurgie.
před/poPublikováno: Čtvrtek 29. Březen, 2007 pod Zákroky.
Komentáře: 3 komentáře

Pro mírný chemický peeling se úspěšně
používají slabé organické kyseliny jako je kyselina
glykolová nebo kyselina mléčná, které se běžně
vyskytují např. v rajčatech, cukrové třtině nebo jogurtu. Tato
procedura především odloučí povrchové vrstvy odumřelé kůže a celkově
projasní pleť. Jinou alternativou je použití slabého Jessnerova
roztoku (resorcin, kyselina salicylová a kyselina mléčná). Takto
lze odstranit jemné vrásky, zmírnit akné, ošetřit vysušená místa
pokožky, částečně odstranit nerovnoměrnou pigmentaci způsobenou např.
nadměrným opalováním. Jedná se o poměrné šetrnou metodu a proto se
někdy doporučuje více aplikací, aby se dostavil kýžený výsledek.
Historie plastické chirurgie sahá až do
starověku. První prokazatelný záznam o užití plastické chirurgie je
z 8. století před n.l. Tehdy doktoři ve starověké Indii používali
kožní transplantace pro rekonstrukci míst na těle. Známý starověký
indický lékař Sushruta Samhita popisuje tehdejší ne až tak
primitivní rhinoplastiku (operace nosu) a
otoplastiku (operace uší). Jeho metody byly v Indii
používány až do konce 18. století.